Abych neporušil tradici a když se k tomu nikdo jiný nemá, tak přihodím komentář k poslednímu závodu.
Závodu předcházelo sloučení obou skupin a s tím související přestupy jezdců. Nejen druhý jezdec celkového pořadí oznámil ukončení sezóny, takže se i přes sloučení nedala očekávat velká účast.
Několik jezdců už při testování ukázalo, že umí zajet velmi konkureční rychlé kolo, což slibovalo poměrně vyrovnaný závod.
V kvalifikaci vystrčil drápky Roman Bláha, ještě nedávný účastník béčka, který skončil třetí. Také Petr Kolář zajel své letošní maximum. Roman Loskot o jedno kolo překročil počet povolených kol v kvalifikaci a přišel tak o slušné místo na startu.

Největším soupeřem nejen v kvalifikaci mi však byl opět Vladko Nesvadba, který zajel velmi rychlé kolo a dost jsem pochyboval, že ho dokážu překonat. Svůj první pokus jsem po nepovedeném prvním sektoru raději přerušil, abych pošetřil a nepřehřál pneumatiky na další kolo. Nicméně ve třetím kole už neměli gumy takovou výkonnost, takže jsem zaostával přes tři desetiny na Vladkův skvělý čas. Věděl jsem, že pokud ho chci překonat musím zabrat hned v prvním kole. Bohužel jsem neměl zrovna ideálně zahřáté gumy v nájezdu do rychlého kola a hned na prvním mezičase tak ztrácel dvě desetiny na svůj předchozí čas, což nevěstilo nic dobrého, nicméně na Vladka to byla ztráta jen v řádu setin. V druhém sektoru jsem však zajel optimálně snad všechny zatáčky a vytvořil si základ na absolutně nejrychlejší kolo, kterého jsem na Hungaroringu dosáhnul.

Start závodu se celkem vydařil a vcelku bezpečně jsem si podržel čelní pozici. Jenže Vladko opět nezklamal a dá se říci, že až na asi tři výjimky jsme měli do 33. kola odstupy pořád do jedné sekundy. Já jsem vsadil na strategii lehkého vozu, kdy jsem nevezl téměř žádné palivo navíc a drtivou většinu závodu odjel na nejúspornější režim motoru. Vyšší režim motoru jsem používal jen na rovinkách, pokud jsem měl Vladka nalepeného na zadním křídle, což bylo poměrně často a v závěru závodu. I díky profilu tratě se mi dařilo držet Vladka pořád za sebou, byť to ojediněle zkusil. K první zastávce jsem se vydal o kolo dřive než Vladko a očekával, že tak udržím na této trati důležité vedení. Jenže to jsem se šeredně přepočítal, neboť na studených tvrdých gumách to zkrátka v prvním kole po boxech moc nelepilo. Nicméně, Vladko měl podobný problém ve svém prvním kole po zastávce a já si na cílové rovince vzal vedení zpět. Pak jsem držel pozici zuby nehty dokud Vladko ve 33. kole neudělal osudovou chybu, kdy najel příliš na obrubník a udělal hodiny a ztratil příliš času. Pak už jsem kontroloval náskok až do cíle.
Bohužel jsem neměl během závodu moc čas sledovat co se děje na dalších místech a zaregistroval jen výkonnostní progres Petra Mileva, který i přes incident hned v prvním kole jel následně "naše" tempo. Nebýt tohoto smolného okamžiku, vezmu-li v úvahu jeho zpomalující souboje o pozici, tak to mohl souboj ve třech. Petr Palásek taky ukázal, že patří do širší špičky ke které se přibližuje i Roman Bláha.

Díky jezdcům o kolo zpět za pouštění. Jediné "vzrůšo", pominuli boj s Vladkem, jsem si užil při objíždění z nehody odjíždějící Marussie, které jsem se jen s velkým štěstím vyhnul.

Podzimní část sezóny se mi zatím daří nad očekávání, ale odhaduji, že v druhé polovině to bude podstaně vyrovnanější a to i přes hlášenou absenci Andreje.
Díky všem zúčastněným za závod.