Pátá velká cena sezóny 2016/2 zavítá na okruh, který do kalendáře závodů Formule 1 přibyl až v roce 2012 a který byl navržený německým architektem Hermannem Tilkem. Dráha se nachází 24 km za Austinem a divákům poskytuje hezké výhledy i dobrou zábavu.
Délka 12 - 16 metrů širokého okruhu dosahuje 5 513 metrů a nedělní závod vyhraje ten, kdo jako první absolvuje 37 kol, což představuje vzdálenost 203,767 km (real F1 = 56 okruhů a 308,405 km). Pojede se proti směru hodinových ručiček, což je k vidění pouze na dalších čtyřech místech: v Singapuru, v Koreji, v Abú Zabí a v Brazílii.



Tilke se při jeho návrhu inspiroval slavnými místy z jiných tratí: úvod připomíná Sennova esíčka z Interlagos, zatáčky 4 - 6 rychlou pasáž Maggots - Becketts - Chapel ze Silverstone, zatáčky 12 - 15 část okruhu klikatící se stadionem v Hockenheimu a vrcholy 16 - 18 známou složenou osmou zákrutu z Istanbulu.
Týmy v nastavení budou volit vysoké úrovně přítlaku, podobně jako minule v Abú Zabí - ne však absolutní maximum jako v Monaku. Přední křídlo se bude řídit zatáčkami 16 - 18, kde nesmí být auto moc nedotáčivé. V oblasti zavěšení se volí kompromis mezi vysokou stabilitou pro naplno projížděné zatáčky č. 2 - 4 (průměrnou rychlostí 280 km/hod) a změnami směru ke konci kola.



Jedenáct zatáček z dvaceti je levotočivých, zbylých devět pravotočivých. Austin obsahuje vskutku pestrou směsi velmi rychlých i pomalých zákrut, místa s prudkým brzděním i plynulých pasáže na sebe navazujících zatáček.
Dominantou dráhy je první zatáčka, kde musí jezdci hned po startu na vzdálenosti 280 metrů (z pole position) prudce stoupat (o 40,5 výškových metrů ve srovnání s nejnižším bodem), než naslepo zatočí doleva k rychlejšímu úseku.
Mezi 11. a 12. zatáčkou se nachází 1090 m dlouhá rovinka, na níž pojedou monoposty naplno.


Na konci rovinky se budou měřit maximální rychlosti (tzv. speed trap), které by měly dosahovat 315 km/hod, přičemž po 2,5 sekundy před brzděním budou točit maximální otáčky.
Šest zatáček se projíždí rychlostí pomalejší než 100 km/hod: v 1., 11. a 12., které ohraničují půdorys dráhy, bude rychlost padat až k 80 km/hod a motory budou točit kolem 9500 ot/min. Ve stejném počtu zatáček rychlosti přesáhne 250 km/hod. Nejvyšší boční přetížení budou piloti zažívat ve třetí (3,7 G) a ve čtvrté zatáčce (4,1 G).
Průměrná rychlost na kolo dosahuje v závodě 197 km/hod. Naplno se pojede 60 % (v závodě 57 %) vzdálenosti (48 % času) okruhu.
Výrobci motorů strávili minulý rok pro tento nový okruh testováním svých agregátů v rámci přípravy motorových map pro tento podnik více než dvojnásobek času toho, co obvykle, tj. čtyři dny strávené provozem na dynamometru a simulacemi. Průměrné otáčky se pohybují kolem 12000 ot/min.
Na startu závodu budou muset mít vozy natankováno 100 litrů paliva a piloti budou začínat s maximálně těžkým vozem. Spotřeba na jedno kolo činí 2,4 – 3,5 l/kolo dle boostu a nastavení.
Nízké teploty sice vyváží nadmořská výška a převýšení, ale okolní vlhkost a klikatý první a poslední sektor, kde piloti střídavě brzdí a přidávají, spotřebu zvyšují. Deset kilogramů paliva se zde projevuje zpomalením o 0,39 s/kolo.
Nízká vlhkost pohybující se pouze kolem 25 % má dva důsledky. Tím pozitivním je to, že vzduch obsahuje více kyslíku, takže motor produkuje vyšší výkon. Negativní je, suchý vzduch motor více zatěžuje, a pokud není dobře řízen, může "vybouchnout" (dojde k nenormálnímu spálení vzduchu a paliva v motoru následným obrovským tlakem na píst). Proto vyladění časování zapalování věnována pečlivá pozornost.
Vysoká převýšení podobně jako v Indii dost zatěžují vnitřní součástky motoru, jelikož úroveň maziva v systémech při nich stoupá a klesá. Týmy s tím však neočekávají žádné problémy - vždyť už mají dostatek zkušeností letos nejen z Indie, ale i ze Spa. Austinská trať (boxy) Circuit of the Americas se nachází 152 m n. m.
Brzdit se bude na deseti místech, z toho na čtyřech prudce. Přívod vzduchu k nim bude muset být optimalizováno tak, aby na konci dlouhé rovinky před brzděním do zatáčky č. 12 nebyly příliš studené, v následující technické pasáži se však nesmí přehřát. S jejich opotřebením nebudou problémy.
Nejtvrději se brzdí na konci dlouhé rovinky před zatáčkou č. 12: ti nejrychlejší musí zpomalit z 317 na 86 km/hod na 125 metrech za 2,62 s. Za přetížení o síle 5,62 G musí na brzdový pedál vyvinout tlak až 148 kg, přičemž výkon brzd dle společnosti Brembo dosahuje 2451 kW.
Pirelli do USA veze opět nejtvrdší, co má: tvrdou (oranžová) směs,středně-tvrdou (bílá barva) a měkou (žlutá) směs. Letos směsi byly o jeden stupeň změkčeny, italský dodavatel obutí stále raději sází na jistotu.



Nejměkčí z těchto tří směsí by měla být v kvalifikaci o 0,8 s/kolo rychlejší a vydržet nejméně 8 kol, tvrdá směs o mnoho více. Pirelli týmům v neděli poskytne pro každý vůz jakýkoli počet sad s tím, že v závodě je povinností použít nejméně dvě odlišné směsy.
Ve svých strategiích většina týmů sáhne opět nejspíše k jedné zastávce - pokud za ten rok nedošlo k zdrsnění povrchu. Ta na papíře vychází o tři sekundy rychleji než dvě zastávky. Částečně k tomu přispívá krátká (381 m) boxová ulička - čas kola se zastávkou je jen o 16 s vyšší než letmé kolo bez zajížďky k mechanikům. Safety-car loni nevyjížděl, únikové zóny jsou zde prostorné.

Video: Průjezd okruhem s Lewisem Hamiltonem (zdroj: Youtube)

Video: A jak se jel Austin v roce 2014 na ČF1L ? Podívejte se sami....