Do žádného závodu jsem nešel nikdy takhle nepřipraven, takže jsem čekal max. boj o nějaké body. Únava po dvou týdenní přetržité fyzické práci od rána do večera, přede mne postavila jediný úkol, nějak dojet a pokud možno udržet čtvrté místo v celkové klasifikaci.

Techniku se podařilo připravit asi 20 min. před zahájením kvaldy. Za tuto dobu bylo nutné rychle nastavit vůz a zvyknout si na jízdu na 42 palcové TV. To se mi vůbec nedařilo, protože je to prostě na orientaci jiné. Nicméně jsem aspoň naladil převodovku, upravil trochu geometrii, srovnal světlou výšku vozu a přitvrdil tlumení vozu. Přesto jsem před kvaldou ztrácel asi 2 sekundy na nejlepší časy, takže moc optimisticky to nevypadalo. V kvaldě to už vypadalo lépe a pomalu jsem si zvykal na jiný obraz. Šest desetin ztráty na vítěze a to jsem ještě ztratil tři desetiny v prvním sektoru ve svém nejlepším kole, mě však malinko vrátilo do hry.

Start závodu proběhl vcelku dobře a podařilo se mi díky brzkému záváhání nejdříve Lukáše a na konci kola i následně Aleše, uzmout průběžné druhé místo. Rychle jsem se dotáhnul i na Jirku a díky měkčí sadě jsem měl z počátku i trochu navrch. Jel jsem těsně za ním a čekal na malé záváhání. Potřeboval jsem ho předjet, protože bylo jasné, že zase pojedou v RB na jeden pit, což je pro mě nemožné. Bohužel jsem si nemohl pomoci vyšším režimem motoru, protože jsem s hrůzou zjistil, že mi auto žere o dvě desetiny litru na kolo více než v tréninku a já si nechával pro závod rezervu jen desetinu, což znamenalo, že musím v dalším průběhu závodu pošetřit skoro 4 litry paliva.
Skutečně jsem však na Jirku zaútočil pouze jednou, ale zároveň jsem nechtěl s Jirkou kolidovat a zasáhnout tak do souboje o titul. Proto jsem se nechal raději trochu vytlačit než to Jirkovi zavřít tvrději.
Zábavný závod pro mě skončil v sedmém kole, kdy už měkčí gumy přestávali lepit, což jsem poznal v první rychlé šikaně za startem. Hodiny mě stáli patnáct sekund a propad na páté místo. Ztráta jistoty, iluzí, koncentrace a odcházející gumy znamenali další nárust časové ztráty. Když se k tomu přidala bolest v patě, tak už jsem těžko hledal koncentraci k další jízdě. Rázem byli všichni čtyři jezdci přede mnou rychlejší a nemělo smysl se za nimi hnát. Proto jsem soustředil spíš za sebe a hlídal jsem si nejdříve jen náskok na Tondu a v samotném závěru i spotřebu, protože jen jízda s lehkou nohou mi dávala šanci dojet závod.

Na závodu se podepsala moje nevyježděnost a trochu i doladění přetáčivosti v prní šikaně, kde to bylo na nečerstvých gumách skoro vždy o ústa. Přestože jsem šel do závodu s tím, abych nedostal kolo, tak nebýt té jediné velké chyby, tak se dalo bojovat o bednu. Proto jsem vzhledem k okolnostem spokojen se svým výkonem, nikoliv však s průběhem závodu a výsledkem. Ale tak už to bývá.

Chtěl bych pogratulovat Jirkovi k titulu a nebýt těch komedií s TR, tak bych mu ho i přál. To samé platí i pro Lukáše, který nebýt absence v Barceloně a pouštění Jirky, tak by sezónu pravděpodobně vyhrál. U Aleše se přelívala forma jako na houpačce, bohužel závěr se mu moc nepovedl i když rychlost mu určitě nechyběla. Já jsem se svým čtrtým místem spokojen, protože myslím odráží moji skutečnou výkonnost, byť s větší porcí tréninku jsem schopen bojovat o víc. Petr Milev nejen v posledním závodě ukázal , že se s ním příští sezónu musí počítat jako s adeptem na titul. Pak už následuje malá mezírka, kterou vyplňuje Tonda a Vladko. Jsem rád, že i původem béčkaři ale i samotní kvalifikanti se trochu přítáhli a mohou pravidelně bojovat o slušné body.

Ahoj v příští sezóně. Rozloučím se s tou letošním jako David Coulthard před každou novou sezónou, "Příště už to vyjde"

1. část kvalifikace se mi povedla na 2. místo, ale říkal jsem si, že potřebuju nejlepší možnou výchozí pozici, abych měl cestu k titulu v posledním závodě nejjednoduší. 2. část kvalifikace se mi povedla lépe a já se dostal před svého týmového kolegu Lukáše na 1. místo - moje první a poslední pole position v této sezoně.

Start závodu se mi nepovedl úplně nejlépe, protože se mezi mě a Lukáše dostal Aleš, který měl hodně dobrý start. V 1. zatáčce jsme všichni byli blízko sebe a naštěstí nedošlo k vážným kontaktům, které by někoho připravili o hodně pozic. V další zatáčce se Alešovi podařilo mě předjet a držet až do předposlední zatáčky kde se mi Aleše podařilo předjet vnějškem zatáčky. V dalších kolech jsem musel odolávat těsné jízdě Michala za sebou, protože ikdyž Michal neměl natrénováno, tak jel velice rychle. Nakonec přibližně po 5 kolech těsné jízdy Michal udělal v 1. zatáčce okruhu chybu, která ho dostala do hodin a stála 3 pozice. Od té doby jsem jel relativně osamocen s náskokem 5 sekund na Lukáše až do 18. kola kdy jsem zajel ke své jediné zastávce v boxech. Díky slušnému náskoku na Aleše a Michala jsem se propadl jen na 3. místo za Petra Mileva a Lukáše. Lukáš jel do boxů o kolo později než já, takže pár dalších kol jsem jel na 2. místě za Petrem, o kterém jsem věděl, že bude muset do boxů ještě jednou. Když Petr zajel do boxů, tak jsem se opět dostal do vedení závodu s pohodlným náskokem na svého největšího konkurenta Aleše. O pár kol později zajel Aleš do boxů a díky měkkým pneumatikám byl asi o vteřinu na kolo rychlejší než já, ale mohl jsem být vklidu, protože jsem si dost těžko představil, že Aleš stáhne můj 30 sekundový náskok za 9 kol pokud neudělám velikou chybu. Nakonec v posledním kole jsem se rozhodl pomoci svému týmovému kolegovi Lukášovi a pustit ho na 1. místo, aby se dostal v celkovém pořadí jezdců za mě na 2. místo.

Myslím si, že se mi na tomto okruhu podařilo zajet snad všechno skvěle a díky tomu vyhrát titul.
Jinak bych chtěl podotknout, že TR byla v reálu letos povolena a v pravidlech této ligy ani zmínka o zákazu není.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří zamnou pocelou sezonu stáli a pomohli mi a hlavně Michalovi patří velké dík, protože nejspíše bez něj a Zdeňka Zvěřiny bych tu nejspíše nejezdil.

Během sezóny jsem reporty nepsal, nebylo na to kvůli zaměstnání moc času, vlastně většina času stráveného u PC byla o tréninku a přípravách na závody. A vůbec toho nelituji. Oproti minulé sezóně jsem změnil způsob a styl příprav a vyplatilo se. Možnost deště v závodě byla veliká výzva a i když hlavně v první polovině sezóny pršelo více či méně ve většině závodech, na vodě se mi nakonec dařilo a ze tří bronzových medailí celkově, byly dvě právě na mokru v Šanghaji a v Barceloně. S letošním módem se mi jezdilo velice dobře, nevím, někomu to přišlo opačně, ale podle mě tím, že byl jednodušší na ovládání a takový, řekl bych klidnější než třeba ten loňský, mnohem líp se mi s ním závodilo..
Do posledního závodu v Anglii jsem nastupoval s cílem dojet do pátého místa, průběžné páté místo by se změnilo jen v případě Michalovy neúčasti, nebo nedokončení a to ještě s podmínkou mého dojezdu do čtvrtého místa. Ani jeden z těchto bodů mi nepřišel moc reálný a i kdyby se tak stalo, Michal rychlejší je, takže místo přede mnou by mu tak jako tak patřilo zaslouženě.
Kvalifikace tradičně žádná sláva, nebývám moc vepředu, jízdu s prázdným vozem moc netrénuji, takže šestá pozice na roštu. Start taky nebyl úplně košer ale vyrazili jsme, ve druhém kole jsem už byl na páté pozici a dojel Lukáše a Aleše a to bylo něco, koukat na ty dva, jak se mleli  . Vzájemnými souboji samozřejmě ztráceli a já musel dávat sakra majzla, abych dobrzdil. A odzadu se pole nebezpečně blížilo. Po čtyřech kolech skončili oba mino trať a když se Lukáš vracel, to je ten okamžik, co mu mám za zlé. Já vím, že vám vepředu šlo o všechno, ale nemuselo to dopadnout dobře a mohli jsme se rozbít oba. Ale beru, emoce byly obrovské, Lukáš se omluvil a obešlo se to bez ztráty desítky.. Mezitím se Michal po chybě propadl za mě a Aleše a já tak až do prvního pitu kroužil na třetí pozici a s podivem ji udržel i po něm. Posledních šest kol druhého stintu jsem se svezl jako vedoucí jezdec pole, následoval pit, po něm logický posun za oba RBR jedoucí na jednopitové strategii a od té chvíle jsem víceméně nespouštěl oči z časomíry odstupu od Aleše, který na stejné strategii zrácel kolem sedmi sekund a musel ještě jednou do boxu. Což se taky po dvou kolech stalo a náskok přes dvacet sekund vypadal velice nadějně. Aleš sice na čerstvých gumách jel jako ďábel, ale já už věděl, že pokud nevyrobím chybu, nepodaří se mu tak velkou ztrátu dohnat a tak jsem raději jel na jistotu a netlačil na pilu. Po deseti kolech přichází cílová rovinka a já protínám pásku na třetí pozici, což považuji za velmi pěkné ukončení prvé části šampionátu.
Když za sebe zhodnotím celou sezonu, tak jednoznačně spokojenost – všechny dojeté závody, všechny na bodech, k tomu tři bronzy a ještě se se mi podařilo v posledním závodě dotáhnout špičku pole na odstup 4.6 sec. v cíli. Je s podivem, jak RBR dokázali nejen v Anglii udržet vozy na jeden pit s takovými časy.
Gratuluji Jirkovi k titulu a chtěl bych poděkovat všem jezdcům na asfaltu skup. A i B za skvělou sezónu, kterou jsem si opravdu užil, Michalovi za velké úsilí při přípravě a ladění módu a rovněž za vedení a organizaci ligy, Peťovi a jeho pomocníkům za maršálování i všem ostatním, kteří pomáhali, testovali a jakkoliv se podíleli na tratích, módu, webu a chodu ligy. Tondovi a Alešovi přeji do nové sezóny hodně štěstí a pevné nervy při organizaci a vedení ČF1L, protože nelehký to úděl pro ně bude..
Mějte se všichni fajn a ve druhé části ahoj.

Zkouškové skončilo a já mam konečně čas sepsat tiskovku. Do Británie jsem přijížděl nepřipraven právě z důvodu zkouškového období a ikdyž jsem něco naježděno měl, na špičku pole to v kvalifikačních časech nestačilo. Závodní tempo jsem pak měl trochu konkurenceschopnější. Celkově jsem pak díky absenci Vladka neměl co ztratit, ale ani co vydělat díky náskoku Petra Mileva.

Do kvalifikace jsem nastupoval s tím, že když se umístím do šestého místa, budu spokojen. A celková pátá pozice mě potěšila ikdyž jsem věděl, že kdybych vyjel do druhého stintu a poskládal dobré kolo, mohl jsem se dostat ještě před čtvrtého Michala.

Do závodu jsem díky chladným podmínkám Velké Británie nastupoval s jednozastávkovou strategií. Neměl jsem to však plně ozkoušené a musel jsem tak doufat, že se nemýlím. Start byl průměrný, ale díky vnější stopě a hrbu v první zatáčce jsem vyletěl smykem z trati a objevil se až skoro na chvostu pole. Následně jsem pak předjel pár kluků a doháněl skupinku s Lukášem Droppanem, než přišla osudná chyba, kdy jsem v nájezdu do zatáčky vzal zadním kolem kus trávy a následovaly hodiny, náraz do zdi a ztráta křídla. Následovala tedy zastávka v depu a výměna křídla. Poté jsem už jel na plno a doufal, že se dostanu někam dopředu.Vyplatila se mi pak jednozastávková strategie (plus jedna neplánovaná) a mohl se tak dostat před pár kluků, které jsem před tím stahoval. Po plánované zastávce jsem ještě předjel dva soupeře a závod v klidu dojel na šestém místě. Ke konci jsem pak ještě stahoval Michala který šetřil benál, což by se mi možná povedlo, kdybych měl trochu čerstvější pneu a neuklouzlo mi to na výjezdu ze zatáčky. Pozici jsem však v klidu díky náskoku udržel a dojel si tak pro šesté místo.

Vzledem k tomu kolik jsem Silverstonu věnoval tréninku jsem s výsledkem spokojený, ale vím, že to mohlo být lepší. Celkově jsem se závodním tempem držel špičky a nebýt osudné chyby mohl jsem se nejspíše umístit v první čtyřce. Ostatně mé chyby se mi už několikrát staly osudnými a doufám, že na nich v příští sezóně zapracuji. Celkově šesté místo v šampionátu je asi nejlepší co jsem vzhledem ke svým výsledkům mohl dosáhnout. Petr Milev letos jel velice konkurenceschopně a uvidíme s čim přijde po prázdninách. Absence v jednom závodě by toho pak už moc nezměnila. Každopádně jsem spokojený s druhým místem týmu Lotus v PK a třetím místem Aleše v PJ. Gratuluji pak celému týmu RedBull, protože letos byli bez konkurence a přeju jim mnoho dalších úspěchů jak na tratích tak i v životě.

Na viděnou v září.