Nová sezóna na zbrusu novým módu byla pro mě velkou neznámou. V nastavení vozu jsem se inspiroval loňským setem a protože v trénincích jsem dosahoval konkurenceschopných časů tak jsem na něj spoléhal.

Během kvalifikace jsem se potýkal z výpadky telemetrických dat, což mě málem stálo druhý stint. V prvním stintu jsem omylem použil nízký přítlak, který jsem měl, vzhledem k absenci parc ferme, připraven pouze pro závod. S vyšším přítlakem se mi na na poslední chvíli podařilo najet do posledního měřeného kola a i když o chlup bylo z toho pole position.

Start závodu proběhl podle mých představ a zřejmě díky dobře zahřátým gumám jsem se rychle odpoutal a vybudoval dvou sekundový náskok. V dalších kolech jsem ale už sbíral pouze desetiny, protože především Petr a Martin drželi vysoké tempo. Později se k nim přidal i Jirka a mělo by jasné, že to tentokrát i bez jezdců Lotusu nebude vůbec jednoduché. Zřejmě kombinace setupu a mého stylu nebyla zrovna šetrná k pneumatikám, což znamenalo, že na konci prvního stintu jsem začal postupně ztrácet, byť malý, náskok. O vedení jsem přišel díky kolizi s Vladkem Šupem, u kterého jsem vůbec nepochopil, kam chce uhnout, neboť si najel do zatáčky velmi z vnitřku, tak jsem předpokládal, že ho to vynese na vnějšek, což se ale vzhledem k jeho průjezdní rychlosti neudálo a on se spíš přemísťoval na střed, kde se náše dráhy protly. Poškození vozu nebylo nějak velké, ale trochu mě to táhlo na stranu a vzhledem k velkému opotřebení především přední levé gumy jsem se rozhodl zajet co nejdříve na opravu a výmenu gum. Znamenalo to pro mě trochu natáhnout střední stint a poslední stint na čtrnáct kol, což už byla samotná hranice výdrže měkké směsi. Vzhledem k poměrně nízkým teplotám a předpokládanému krátkému deštíku jsem na přechod na tvrdou směs raději ani neuvažoval i když by to jinak situace vyžadovala. Protože konkurenti přezouvali o dvě až čtyři kola později, tak to pro mě nevypadalo vůbec růžově a obával jsem se, že to tentokrát nevyjde ani na bednu. Martin se celý střední stint držel s odtupem plus mínus sekundy, ale naštěstí a i možná díky ztrátě přítlaku v rychlých zatáčkách naštěstí nedostal dostatečně blízko na pokus o útok. V té době jezdil vepředu jedoucí Petr skoro o sekundu rychleji, takže já už jen přemýšlel, jak udržet aspoň pozici na bedně. Nicméně, do posledního stintu jsem musel opět přezouvat o dost dříve než kluci za mnou, což nevěštilo nic dobrého. Naštěstí to bylo zrovna v době krátké přeháňky, kde asi čerstvé gumy hodně pomohly a já si tak najel cenné sekundy. Po druhých zastávkách jsem měl na kluky za sebou náskok osm resp. třináct sekund a do cíle zbývalo právě osm kol. Na ojetějších gumách jsem ztrácel na Martina tak kolem sedmi desetin což mi stačilo a Jirka šel na druhou zastávku příliš pozdě, aby mě stačil dojet.

S výsledkem jsem vzhledem k vývoji spokojený. Petr byl pro závod nejlépe připravený a hlavně v druhém stintu neuvěřitelně rychlý a proto zaslouženě zvítězil. K jeho prvnímu výtězství mu upřimně gratuluji. Jirka s Martinem byly důstojní a nebezpeční soupeři, což obzvláště u Martina hodně překvapilo, byť určitý progres ukázal už loni. Až na kontakt s Vladkem Š. musím taky poděkovat za pouštění o kolo. Ostatní jezdce jsem moc neviděl. Hodně mě mrzí absence jezdců Lotusu a hlavně jejich oznámení, že naše soutěž už pro ně není prioritou. Škoda taky, že dva jezdci měli technické problémy a do závody na konec nenastoupili, což snížilo účast na pouhých dvanáct jezdců, což je vzhledem k prvnímu závodu dost málo. Hodně jezdců se však omluvili předem, tak nezbývá doufat, že se příště sejdeme v hojnějším počtu.

Set, který jsem s připravil jen, tak narychlo byl celkem dobrý ikdyž jsem chtěl víc. :-)

V kvalifikaci jsem se musel spokojit se 3. místem, protože Michal a Petr měli nižší přítlak než já a tím pádem na rovinkách mě předháněli časově, takže jsem nemohl asi čekat nic lepšího.

Start závodu byl jeden z mých nejhorších za poslední 2 roky co jezdím F1, protože jsem ztratil jednu pozici a navíc jsem musel odrážet hned v 1. zatáčce pár útoků od jezdců zamnou. V 1. zatáčce se o mě někdo opřel, ale naštěstí auto vypadalo v pohodě a tvářilo se, tak i jízdou, takže jsem pokračoval a snažil se dojet jezce předemnou, kteří mi mezitím ujeli na několika sekundovou ztrátu. Snažil jsem se jet co nejšetrněji, abych mohl jet na 1 pitstop, tím pádem jsem v prvních kolech ztrácel hodně na Martina předemnou. Bohužel okolo 11. kola jsem zjistil, že mi tvrdé pneumatiky do poloviny závodu nevystačí a já tak budu muset jet na 2 pistopy. Po 1. zastávce v boxech se mi podařilo dojet Martina na 3. místě, ale nemohl jsem ho za žádnou cenu předjet, protože v zatáčkách jsem za ním ztrácel přítlak a na rovinkách mi ujížděl díky nižšímu přítlaku. Snažil jsem se být aspoň kousek za ním, abych se ho pokusil předjet v posledním stintu, kam nasadím měkké pneumatiky. Nevěděl jsem přesně kolik kol vydrží měkké pneumatiky, takže jsem možná bohužel zajel o pár kol později k mechanikům než jsem musel, abych měl jistotu, že mi vydrží měkké pneumatiky až do konce závodu. V posledním stintu jsem měl ztrátu na 3. Martina cca 5 sekund a každým kolem jsem kousek umazal. Asi 2 kola před koncem to bylo jen 1,5 sekundy, takže jsem nevěděl, zda to před Martina stihnu nebo nestihnu, ale martin naštěstí na výjezdu ze 3. zatáčky udělal chybu a já se, tak dostal před něj bez boje. Od té chvíle jsem se snažil jet rychle, abych Martinovi ujel a udržel si 3. pozici, kterou jsem získal v kvalifikaci a zároveň jsem chtěl trošku postrašit Michala předemnou, protože pneumatiky i motor jsem měl v dobré kondici, takže jsem si mohl dovolit trošku riskovat.
Nakonec jsem Michala stáhnul cca o 5 sekund, ale na 2. místo to už nestačilo.

Chtěl bych poděkovat Petru Paláskovi za možnost jet v Anglii, dále bych chtěl pogratulovat ostatním na bedně a Petrovi k jeho 1. vítězství, zasloužil si ho, podle mého názoru byl nejrychejší jezdec v ten den.


Dále bych chtěl zmínit, že jsem tu zjistil pozitivní věc. A tou je, že konečně je mód a fyzika, která umožní větší konkurenci než tomu bylo v minulých sezonách, za což jsem rád pro všechny jezdce.