Na závod sk. A jsem po našem závodě vůbec netrénoval, přišel jsem až půl hodiny před závodem, takže jsem si moc dobré vyhlídky nedělal. Každopádně v Béčku jsem měl naježděno kolem 600 kol, což je asi moje maximum co jsem kdy dal, takže můžu říct, že trať jsem měl poměrně dobře najetou. Před závodem jsem pevně doufal, že Michal dorazí a popere se s Vladkem o titul, což se však nestalo a Vladko začal jednat s jeho fair-play, že do závodu vůbec nenastoupí, nakonec však vybojoval dostatečne bodů, aby šampionát vyhrál. Tím pádem mě to dost mrzelo, nevím, jestli to Michal udělal zámerně po nesporách s Jirkou nebo neměl čas nastoupit.
Co se tedy týče mé kvalifikace, zajel jsem čas, se kterým jsem byl naprosto spokojený, se čtvrtém místě na startovním roštu mi dávalo odvahu si pořádně zazávodit.
Start závodu pro mě dopadl velice dobře, kdy jsem se zvládl odpíchnout ze čtvrtého místa a v první zatáčce se dostat na první místo před skvěle jedoucího Andreje Marečáka, který udělal mírnou chybu a vyjel z tratě, avšak se mu povedlo se zařadit zpátky na druhé místo. Byl jsem tedy pronásledovaný trojicí A. Marečáka, P. Mileva a J. Syrovatského, 3 skvěle jedoucí a talentované jezdce, tudíž jsem byl stále ve střehu a snažil se soustředit jen na samotný závod. Nikdy jsem nebyl tak pod tlakem, jako včera, kdy jsme se s Andrejem Marečákem na prvním místě střídali snad každé kolo. V prvním pitstopu v 17. kole jsme s Andrejem zajížděli ve stejnou dobu přezout pneumatiky, byl pár milisekund předemnou, při výjezdu jsme se skoro srazili tak jsem zvolil jistotu a pustil Andreje před sebe. Po první zastávce boj pokračoval. Veděl jsem, že jestli mi Andrej ujede, je semnou konec. Měl hrozně dobrou maximálku a pokud by mi ujel, nestihl bych se zachytávat za něj do vzduchového pytle, tudíž jsem se snažil jet bez chyb a stále ho následovat. To byla jediná šance, jak tento závod vyhrát. Asi v půlce závodu však Andrej pochybil a v první zatáčce přetočil vůz a já tím získal asi 8 sekundový náskok. Za mnou jsem měl stále dobře jedoucího Petra Mileva, který me občas stahoval, když jsem měl boost 1, tak jsem se snažil udržet můj 3. sekundový náskok. Když mě stáhnul tak jsem zase nahodil větší boost a snažil se mu trochu ujet. Jiří Syrovatský využil strategii odjet závod na hardech, což ho nejspíše stálo vítězství, po asi 34 kolech na hardech už poměrně ztrácel drahocenné sekundy, což mi pomohlo k mému prvnímu vítězství této Velké Ceny sk. A.
Před závodem jsem mé vítězství vůbec nečekal ani v nejmenším, dle mého mi pomohlo i trochu toho štěstí a hlavně vyježděnost na této trati.
Děkuji všem, za včerejší účast, závod jsem si s Andrejem moc užil, naše souboje v první polovině závodu byly velmi napjaté a zábavné. Jediné co mě tedy mrzí, že si to rivalové nemohli spolu rozdat a já němel tu šanci si možná poprvý s nimi zabojovat na čele.
Uvidíme se na modu 1994