Vzhledem k debatě o povinném zhodnocení závodu nejméně prvními třemi, vyjadřuji tímto návrhu podporu a přikládám mé zhodnocení.

Moje příprava na trať která se mě velmi líbí začala ihned po závodě v Singapuru, kde jsem se nabudil postupem z posledního místa až na druhé, ikdyž za velmi náhodných okolností. Měl jsem štěstí ( u mě to tak zatím je ) že jsem brzy dal dohromady setup se kterým jsem mohl trénovat a mých přes 800 tréninkových kol se jednoznačně v závodě projevilo.
Kvalifikace se nezačala pro mě vyvíjet příliš dobře, najel jsem si do provozu, musel jsem pustit jezdce v rychlém kole a než jsem stačil své kolo objet, stačil jsem auto rozbít. Rozhodl jsem se tedy zajet první měřený pokus na jedno rychlé kolo se stabilním ale pomalým setupem a figuroval jsem na třetím místě. Proto jsem se rozhodl zariskovat a na nestabilním ale rychlém setupu jsem se pustil do posledních dvou měřených kol. To se povedlo, kde oba časy zajišťovali první místo.
Starty mě v podstatě nedělají problém, ale nervozita byla opravdu velká. Start z prvního místa a navíc jsem si byl celkem jistý svou rychlostí, to byly pocity odpovídající situaci - dosáhnout prvního vítězství v závodě vůbec.
Klapky na oči, hlava v tranzu a se třepajícíma se nohama jsem hypnotizoval semafor..... v tu chvíli jsem vůbec nevnímal jezdce za mnou a jen se soustředil na správné řazení a včasné brzdění do první zatáčky. Vše se podařilo na jedničku a během prvních pár stovek metrů jsem věděl že ujíždím. Nervozitu se ale stále nedařilo setřást. Po výjezdu safety car se navíc přidali obavy o kolizi při pomalé jízdě. Nekonečné dvě kola.... už několik stovek metrů před restartem jsem si vše zkontroloval a připravil se na nový únik. Překvapivě po sešlápnutí pedálu se mě nikdo nedržel a tak jsem překvapivě a v poklidu poodjel ostatním, včetně nervozity která mě do té chvíle opravdu svazovala.
Dál už byl závod jen o soustředění a dodržení strategie. Přes pár jen drobných chyb jsem dokázal protnout cílovou pásku jako první a hlavně poprvé, a to s luxusním náskokem. Nemůžu ale opomenou poděkovat všem za téměř bezchybné pouštění o kolo.

Závěrem bych chtěl pogratulovat všem co dorazili do cíle a všem co si závod užili. Chtěl bych také poděkovat komisařům za dohled nad závodem a vedení ligy za ostatní organizační záležitosti, které jsou se závodem spojené a mnohdy nejsou ani vidět.

Děkuji všem a těším se na setkání v Austinu

Martin

Slezar Martin napsáno:

Vzhledem k debatě o povinném zhodnocení závodu nejméně prvními třemi, vyjadřuji tímto návrhu podporu a přikládám mé zhodnocení. Moje příprava na trať která se mě velmi líbí začala ihned po závodě v Singapuru, kde jsem se nabudil postupem z posledního místa až na druhé, ikdyž za velmi náhodných okolností. Měl jsem štěstí ( u mě to tak zatím je ) že jsem brzy dal dohromady setup se kterým jsem mohl trénovat a mých přes 800 tréninkových kol se jednoznačně v závodě projevilo. Kvalifikace se nezačala pro mě vyvíjet příliš dobře, najel jsem si do provozu, musel jsem pustit jezdce v rychlém kole a než jsem stačil své kolo objet, stačil jsem auto rozbít. Rozhodl jsem se tedy zajet první měřený pokus na jedno rychlé kolo se stabilním ale pomalým setupem a figuroval jsem na třetím místě. Proto jsem se rozhodl zariskovat a na nestabilním ale rychlém setupu jsem se pustil do posledních dvou měřených kol. To se povedlo, kde oba časy zajišťovali první místo. Starty mě v podstatě nedělají problém, ale nervozita byla opravdu velká. Start z prvního místa a navíc jsem si byl celkem jistý svou rychlostí, to byly pocity odpovídající situaci - dosáhnout prvního vítězství v závodě vůbec. Klapky na oči, hlava v tranzu a se třepajícíma se nohama jsem hypnotizoval semafor..... v tu chvíli jsem vůbec nevnímal jezdce za mnou a jen se soustředil na správné řazení a včasné brzdění do první zatáčky. Vše se podařilo na jedničku a během prvních pár stovek metrů jsem věděl že ujíždím. Nervozitu se ale stále nedařilo setřást. Po výjezdu safety car se navíc přidali obavy o kolizi při pomalé jízdě. Nekonečné dvě kola.... už několik stovek metrů před restartem jsem si vše zkontroloval a připravil se na nový únik. Překvapivě po sešlápnutí pedálu se mě nikdo nedržel a tak jsem překvapivě a v poklidu poodjel ostatním, včetně nervozity která mě do té chvíle opravdu svazovala. Dál už byl závod jen o soustředění a dodržení strategie. Přes pár jen drobných chyb jsem dokázal protnout cílovou pásku jako první a hlavně poprvé, a to s luxusním náskokem. Nemůžu ale opomenou poděkovat všem za téměř bezchybné pouštění o kolo. Závěrem bych chtěl pogratulovat všem co dorazili do cíle a všem co si závod užili. Chtěl bych také poděkovat komisařům za dohled nad závodem a vedení ligy za ostatní organizační záležitosti, které jsou se závodem spojené a mnohdy nejsou ani vidět. Děkuji všem a těším se na setkání v Austinu Martin

Martine, byl to profesionální výkon, gratuluji

Tiež pripájam moje zhodnotenie a tým podporujem vyjadrenia jazdcov na pódiu po závode.

Moja príprava na pretek: prebehla dvojfázovo, prvá fáza bola hneď po Singapure, kedy som si rýchlo spravil základný setup a otestoval trať. Potom bola dlhšia odmlka, kedy som nejazdil vôbec, chýbala chuť aj čas asi kvôli únave z povinností a miernej chrípke. Druhá fáza bola dva dni pred pretekom, kedy som si otestoval všetky potrebné veci. Výrazne mi pomohli a uľahčili mi to informácie od môjho tímového kolegu Brana Bulka, za čo mu vyslovujem veľké dík, fakt super kolega. Prípravu na pretek hodnotím tak na 80% ešte tomu chýbalo pár kôl napriek tomu som si veril auto poslúchalo a mal som s neho dobrý pociť čo je najdôležitejšie, mať v aute dobrý pociť a potom príde aj rýchlosť sebadôvera a dobrý výkon.

Kvalifikácia: prvé rýchle kolo, dostal som sa do premávky a kolo sa mi vôbec nepodarilo. To ma troška rozhodilo, keďže som chcel hneď zajazdiť rýchle, dobré kolá (veril som si na ne) a potom zariskovať. Následne som zbabral prvú šikanu v druhom rýchlom kole, takže som ho zabalil a išiel do boxov. Ďalšie kolá boli fajn ale s rezervou auto sa šmýkalo asi kvôli teplu mal som natrénované kolá na istou tesne pod 1:38.... ale nejak sa nezadarilo, asi nervozita. Takže s kvalifikáciou spokojnosť na 70%. Napriek tomu to bolo tretie miesto ale vedel som, že ma čaká ešte posun na štarte o -3 pozície čo mi vôbec nehralo do kariet, keďže som nemal moc dobrú maximálku a predbiehanie tu nie je až také jednoduché ako sa môže zdať.

Pretek: štart sa mi celkom podaril držal som sa Stepana Chvostu aj som brzdil ako on až sme prebrzdili prvú šikanu stratil som tam nejaké pozície čo bolo kontraproduktívne mal som radšej počkať kým sa auto zahreje, ísť si svoju jazdu. Potom vyšlo SC čo bolo mierne voda na mlyn, keďže som pošetril pneu aj palivo a rozhodol sa ísť za daných okolností na jeden pit (mal som to otestované). Pred pretekom som mal dve stratégie na dva a jeden pit. Keby som bol v predu napr. za Martinom Slezarom určite by som sa držal jeho stratégie aby som mal počas preteku čo najlepšiu rýchlosť ale keďže som sa dostal do premávky a prišlo aj SC rozhodnutie bolo rýchlo jasné.

Po odjazde SC som sa dostal do vláčika Králik, Bulko, Prevrátil, zviedli sme tam pekné súboje spravil som tam aj dve chyby. Raz to bol doslova uhýbací manéver, keď som neodhadol brzdný bod súpera a raz som to prepískol mimo ideálnu stopu a prebrzdil. Chyby pramenili z toho, že na top speed som nemal šancu a strácal som vo vláčiku čas. V pomalých šikanách to bolo veľmi ťažké, brzdné body súperov predo mnou boli niekedy fakt skoré nie raz sa mi stalo, že som skoro prišiel o predné krídlo preto som sa miestami bál aj priblíži a skôr som čakal na nejakú chybu, ktorá súpera predo mnou rozhodí. Na odtrhnuté predné krídlo na koniec doplatil Stepan Prevrátil. Mne sa následne podarilo dostať cez Králika aj kolegu Brana Bulka a vymanil som sa s tohto zovretia. Strata, ktorú som pri súbojom zaznamenal bola veľká a Martin Slezar bol už v nedohľadne ale zato Jaro Fulop a Franta boli na dostrel a vedel som, že pôjdu na dve zastávky. Konečne som si mohol ísť svoju jazdu kontrolovať si motor, spotrebu a koncentrovať sa na svoj výkon. Všetko išlo ako malo na súperov som nestráca ale dobiehal ich. Dobehol som Jara Fulopa bolo jasné, že už mu pneu nedržia ale aj tak som sa nevedel pred neho dostať. Tlačil som na neho aby spravil chybu až na koniec ma oslobodila jeho zastávka v boxoch. Po jeho a následne Frantovej zastávke som sa dostal na druhé miesto, ktoré som si už bez väčšieho rizika udržal. Môj výkon hodnotím tak na 75% a samotný pretek na 95%, fakt som sa si ho užil.

Gratulujem Martinovi k Víťazstvu dnes mal čistú trať a predviedol krásny výkon.

Na záver chcem pochváliť kolegu Brana Bulka a pogratulovať mu k peknému piatemu miestu a že aj s jeho pomocou sme ako tím Mclaren Honda B skončili s najlepším bodovým ziskom na VC RUSKA Soči, ak teda dobre počítam. :-D

Austin mám celkom rád a vždy sa mi na ňom jazdilo dobre a darilo sa mi tam, takže aj na tejto trati by sme mali byť silný a pozbierať pekné body. P.S. Moji mechanici pracujú na novej riadiacej jednotke, ktorá bude zas o nejakú triedu, dve lepšia ako aktuálna, ktorá už dožíva a nie je už ani 90%-ná :-D. Preto verím, že nové riadenie prispeje ešte k lepším a stabilnejším výkon.

Vidíme sa v Austine! Ciao