Vzhledem ke specifikaci okruhu jsem šel do závodu s cílem bojovat o top 5, nakonec se mi podařilo dobře nastavit auto a v kvalifikaci jsem zajel jen o 1 desetinu horší čas, než jsem měl hot lap z tréninku, takže z toho byla první řada, po přičtení penalizací soupeřů dokonce start z 1. místa.

Start se vydařil poměrně dobře, avšak hned za mnou odstartoval o něco lépe Martin Slezar a tak jsem se zprvu snažil zaujmout defenzivní stopu, ale už na to bylo moc pozdě a tak jsem najížděl téměř boko po boku s Martinem do první zatáčky na vnějšku. Bohužel při snaze nechat mu dostatek místa jsem na chvilku opustil trať a toho využili oba jak Martin, tak Tomáš Vejrych, který byl rázem druhý. Během několika následujících zatáček se mi ho ale podařilo předjet zpět a pustil jsem se do souboje s Martinem Slezarem, který měl pomalejší nájezdy na dlouhé rovinky, čehož jsem se snažil využít za pomoci slipstreamu, avšak jeho setup se středním přítlakem byl natolik rychlý, že jsem ho s vyšším přítlakem nebyl schopný předjet, byť jsem byl v těsném závěsu. Pak vyjel na trať safety car a závodění na několik kol přerušil...Bohužel během SC fáze se mi nedařilo udržet teplotu pneu v přijatelných mezích a z nějakého důvodu mi také při pomalejší jízdě více odcházela LZ pneumatika, takže po restartu mi vůz hodně klouzal a dostal se přede mě Lukovský, který pak sváděl souboj s Martinem Slezarem o prozatímní vedení. Jejich tempo nebylo až nějak extra závratné, ale vzhledem k tomu, že jsem na nerovnoměrně sjetých softech dělal jednu chybu za druhou, ujížděli mi asi o 1 vteřinu na kolo, což bylo poměrně hodně. Do druhého stintu jsem obul hardy, jízda byla značně klidnější a dařilo se mi jezdit podobné časy jako klukům na čele..To už ale měli náskok kolem 16 vteřin a bylo mi jasné, že je nejspíš nedojedu a tak jsem začal spíše sledovat dění za mnou, konkrétně jízdu Petra Koláře, kterému jsem ze začátku ujížděl, pak ale od poloviny závodu se to spíše začalo obracet. Náskok 15 vteřin se jevil prozatím dostatečný a tak jsem zajel s čerstvými gumami několik rychlých kol a pak jsem přepnul zpět na b2, abych měl ke konci dostatek paliva na případný souboj. Tato volba se později ukázala jako správná, neboť po druhých pit stopech Petr Kolář nasadil opravdu hodně rychlé tempo a byl v tu chvíli nejrychlejší z celého pole. Okamžitě jsem tedy přepnul na b3 a snažil se vymáčknout z vozu, co se dalo, přesto mě Petr stahoval každým kolem asi o 0,6 vteřiny. Když se náskok asi 5 kol před cílem ztenčil na 3 vteřiny, připletlo se mi ještě do cesty několik vozů o kolo zpět a bál jsem se ještě abych 3. místo udržel. Bylo mi jasné, že Petr jede pravděpodobně na středním aerosetu a jakmile se dostane ke mně na rozdíl menší než 1,5 vteřiny, bude moci využít slipstream, což by znamenalo téměř jistě ztrátu pozice, neboť rozdíly na rovince mezi oběma aerosety byly velké. Naštěstí se mi podařilo zajet posledních pár kol bez chyb a třetí místo udržet, díky bohu, že nebyl závod o 1 kolo delší