Ondřej Hošek #3 - Q1: 2, Q2: 1, R: 1
Příprava: Velká cena Německa byla pro mě velkou neznámou. Nikdy jsem na této trati nejel a tak jsem jako obvykle začal brzy s tréninkem. První chvíle na trati mi hned ukázali že to bude boj. Jak kdyby jsem něco tušil. Natrénoval jsem spousty kol. Ale můj názor zůstal stejný. Je to velice složitá a na předjíždění těžká trať.
Q1: V první kvalifikaci jsem byl zdržován ostatními jezdci a sám jsem v ní pořádně nenašel tempo a s časem 1:12:999 jsem skončil druhý za Markem Slezarem.
Q2: Druhá kvalifikace už bylo úplně něco jiného. První měřené kolo se mi sice nepovedlo ale druhé bylo o hodně lepší. Třetí byl ještě takový bonus. Mé druhé pole. Za mě neuvěřitelná radost.
R: Do závodu jsem věděl že to bude extrémně těžké. No nemyslel jsem si že až tak... Start se mi moc nepovedu protočil jsem kola a Marek Slezar se dostal přede mě. Do T2 jsem si chtěl pohlídat abych na studených gumách neudělal chybu. Ovšem vůz zamnou s Martinem Adamcem v kokpitu na to nepomyslel. Probrzdil a tvrdě mi vrazil do zadního křídla na což jsem se následně otočil a musel jsem nechat projet celé pole. Poškožení zadního křídla jsem se rozhodl zatím ignorovat a jel jsem stíhací jízdu. Aby toho nebylo málo...Po 9 kolech do mě vrazil Olda Hromek když se vracel na trať v druhém sektoru. Naštěstí auto bylo celkem v pořádku. Postupně jsem se propracoval polem ale moje agresivní jízda si vybrala daň na gumách které byli naprosto zničené. V 19 kole jsem si dojel pro druhé Hardy. Opět jsem jel co to šlo... Ač nevím jak dařilo se mi zajíždět celkem pěkná kola i s poškozením. Bohužel už si nepamatuji v jakém to bylo kole ale v poslední sektoru se roztočil Lukáš Balaj kterému už jsem se nestačil vyhnout a zase další rána do mého monopostu. Tentokrát pravý bok... Na posledních 8 kol jsem vzal softy a rozhodl se zkusit dotáhnout i vedoucí dvojici. Tomáše Staňka se mi povedlo předjet v posledním sektoru kdy udělal chybu. Můj týmový kolega Petr Kolář jel vynikající závod a vedl. Ani jemu se smůla nevyhnula a v prvním sektoru se roztočil jezdec okolo zpět Pavel Svoboda a Petr se nestačil uhnout a přišel náraz... Tak přišel o vítězství... Bylo mi ho velice líto.. Nakonec dojel až na šesté pozici. Já jsem to už i se zničeným monopostem dovezl a dojel jsi celkově pro své čtvrté vítězství... Absolutně neuvěřitelný závod... Vydal jsem ze sebe všechno. Jak bylo řečeno v přenosu. Kdyby mi někdo po T2 řekl že vyhraji tak se mu vysměju. Každopádně děkuji týmu. Patrikovi Novotnému za setup, Petrovi Kolářovi za společnou snahu a Martinovi za psychickou a technickou podoru. Hůrá pryč do Austrálie!
Petr Kolář #15 - Q1: 4, Q2: 6, R: 6
Přípravě na závod na německém Hockenheimu jsem věnoval snad nejvíc ve svém dosavadním působení v lize. Stál mi hodně odcházely pneumatiky a v kvalifikačním modu jsem se nedokázal dostat po 1:13. Opět jsem se tedy zaměřil spíše na závod, ale i tam jsem bojoval s velkým opotřebením pneu.
Q1: V první kvalifikaci se mi první kolo nepodařilo, ale druhé bylo pod 1:13,5, což byl můj cíl a zbytek Q1 jsem sbíral síly do druhé části.
Q2: V rozhodující části kvalifikace jsem v prvním pokusu vyjel mimo trať, tak jsem tlačil v druhém pokusu, ale nedostal jsem se pod 1:13,5. Zkusil jsem tedy ještě třetí pokus, ale gumy už moc nedržel a i přes malá zlepšení z toho byly jen 0,02s k dobru. Konečné 6. místo nebylo moc dobré a navíc to vycházelo na pravou stranu roštu, což znamenalo problémový průjezd T1.
R: Po penalizacích 2 pilotů před mnou jsem startoval ze čtvrté pozice. Start se mi moc nepodařil a navíc jsem měl hodně opatrný průjezd T1 na což jsem málem doplatil, když se mi jen tak tak vyhnul za mnou jedoucí Olda Hromek. Ten mě předjel v T3 a v dalším kole mě předjel i Láďa Skřišovský. Nemohl jsem se dostat do tempa a dělal hodně chyb, což vyústilo v drobné výjezdy mimo trať. Snažil jsem se dostat zpět před Láďu, ale ve vracecče jsem neodhadl brzdy a naopak jsem ztratil pozici ve prospěch Milana Králíka. V tu chvíli jsem byl hodně nervózní, ale postupně se to zlepšilo a v dalším kolem jsem se dostal zpět před Milana a o 2 kola později i před Láďu. Oldu jsem také stahoval a po pár kolech jsem ho předjel ve vlásence. On se navíc zasekl v chybě textury tratě, takže jsem získal trochu klidu. Čelo závodu ale bylo už vzdáleno nějakých 5s,takže nezbývalo než začít tlačit na pilu. Dokonce se mi dařilo stahovat Marka Slezara, který tentokrát neměl zátěž navíc. Jeho pneu už toho asi začínaly mít dost, protože při nájezdu na cílovku vyjel mimo a v podstatě bez boje mi přepustil druhou pozici. V té chvílí první Tomáš Staněk zajel vyměnit svoje mediumky, takže jsem se rázem ocitl ve vedení závodu. Pro mě dost netradiční situace, takže opět přišla ke slovu mírná nervozita, ale i euforie. V tu dobu se k nám s Ondrou na týmové rádio připojil náš závodní inženýr Martin Slezar, aby nás uklidnil a dodal potřebné informace pro naši jízdu. Gumy kupodivu celkem dost držely, tak jsem se rozhodl protáhnout stint a přejít na strategii H,M,M. Po zastávce jsem se propadl k pátému místu, ale po zastávkách kluků přede mnou jsem byl znovu druhý za Tomášem. V tu chvíli přišel povel od inženýra - zpomaluje Tě, musíš se co nejrychleji dostat před něj. Jelikož jsem měl trochu paliva navíc, tak s pomocí B3 se mi to na té křivé rovince povedlo. A potom se mi dařilo i trochu poodjet a před druhým pitem jsem si vybudoval asi 3s náskok. Po přezutí opět na media jsem se vrátil na třetím místě za Ondru, který se po stíhací jízdě probojoval zpět dopředu a Markem. Když ale oba zajeli na poslední pit, tak jsem se s 2s náskokem dostal zpět do čela. Ač tomu před závodem nic nenasvědčovalo, tak jsem pomalu začínal věřit tomu, že bych mohl tento závod vyhrát a po dlouhé době si tak připomenout pocity vítězství. Ondra předjel Tomáše a byl za mnou asi 4s. Sice měl softy, ale ty postupně ztrácely výhodu, takže to vypadalo, že vych vedení mohl udržet. Bohužel při pouštění o kolo byl Pavel Svoboda tak moc galantní a v T3 najel pravými koly na trávu, což ho otočilo do tratě zrovna v okamžiku, když jsem si to štrádoval kolem měj. Následoval obrovský náraz a šok. Chvíli jsem vůbec nevěděl, co se stalo. Naštěstí mi nepadlo kolo, takže jsem se pokusil dojel k mechanikům pro nové přední křídlo. To se podařilo, mechanici během 6s všechno zvládli a já se mohl po výjezdu na 6. místě pokusit ještě něco stáhnout ze 7s ztráty na Milana Králíka před mnou. Ale s poškozeným předkem auta to moc nešlo a pozici jsem už nezlepšil. Naštěstí po mé kolizi se Ondra Pavlovi bez problémů vyhnul a převzal vedení v závodě. Jelikož i přes poškození svého auta zajížděl lepší časy než já, tak si vítězství zasloužil a moc mu k němu gratuluji. Nezbývá než se z toho poučit a zahájit přípravu na další závod v australském Melbourne.